Před víc než třemi lety jsem si prošla bezva zkušeností nazývající se "tumor utlačující míchu a nervové kořeny". A abychom se vůbec dobrali tohoto výsledku bylo třeba 9 neurologů (včetně dvou primářů) a rok a čtvrt zkoumání, vyšetření, obstřiků a podobně. Závěr v podobě pětihodinové operace byla jen třešinka na dortu. Poté to chtělo jen znovu se naučit chodit a užívat si života! Tehdy se zrodila Marad.
I když operace dopadla nejlépe jak mohla, nedá se nic dělat s tím, že mívám (ohledně zdraví) horší období. Dny, kdy jsou i běžné činnosti jako uvařit oběd nebo dojít s košem problém.
A i po tak dlouhé době rehabilitace bolí. A někdy si připadám jako blbec, když mi fyzioterapeut s potutelným úsměvem řekne "Vy tohle neuděláte? Ale to byste měla!" a muž doma ten cvik vyšvihne a ještě u toho dělá srandičky.
Naštěstí jsem po dlouhé době byla schopná sednout k práci, a mimo jiné se zrodila tato taška na přání. Sama od sebe bych se do ní asi nepustila, zdála se mi jednoduchá, málo barevná, téměř až nudná. Propašovala jsem do ní alespoň vtipnou podšívku. Ale ve finále je krásná, a co je nejdůležitější, majitelka je nadšená!
Díky za trpělivost, slibuju, že se opět pohneme kupředu!
